Nikdy jsem moc nečetla knihy a už vůbec poezii. Nikdy mě nenapadlo složit nějakou báseň. K skládání básniček jsem se dostala tak cca. před 3roky. Byl to nehezký moment v mém životě kdy mi zemřel můj milovaný pejsek "Besinka" (Německý ovčák). A já jakobych cítila, že se mu mám za tu všechnu lásku co nám dával odvděčit. Vzala jsem tužku a papír a chtěla jsem začít psát své nápady. Nic mě nenapadalo.. Odhodila jsem papír a řekla si, že to zkusím jindy. Druhý den mi to nedalo a jakoby se mi v hlavě rozsvítilo :) Najednou všechny moje pocity jakoby se vylévaly na kus toho papíru.. V ten den vzniklo moje první malé dílo s názvem Pes Přítel Tvůj.
Se svojí první básničkou jsem neváhala okamžitě běžet za svojí učitelkou a požádat jí o zveřejnění v Celorepublikové soutěži Psaníčko. Paní učitelka byla z mojí básně nadšená.:) Byla jsem ráda pač jsem konečně dokázala něco po čem jsem tajně toužila, ale nebyla jsem schopná spíš jsem neměla důvod s tím začít. Teď jsem měla důvod. Za básničku Pes Přítel Tvůj jsem získala 2.místo a mnoho krásných cen. Ale jednu tu nejhlavnější :) Na těch lidských tvářích jsem viděla, že si mého díla cení. To byla moje cena. Ta radost v těch očích. :)
Pak jsem vyšla ze Základní školy na Střední Zdravotnickou školu a nějak jsem se psaním skončila. Měla jsem k tomu malicherný důvod: " Učení je nad hlavu a já nemám čas" Přitom to byla jenom zástěrka mojí lenosti. :D Do psaní jsem se opět vrhla až teď ve 3.ročníku SZŠ.Teď si kladu otázku co mě k tomu opět přivedlo? Myslím, že neshody doma.. Potřebovala jsem nějak ze sebe dostat všechny ty negativní emoce, které jsem začala vkládat do básní. Dá se říct, že mi to pomáhá. Každý si najde svůj způsob jak vyjádří svoje emoce, pocity či jenom vztek. Někdo rád mlátí do polštáře.. někdo si jde zapálit cigaretu, ale já začnu psát básničky:) Navíc z toho i docela vytěžím. Nejen, že se odreaguju, ale také mi vznikne moje malé dílo na, které můžu být ve své podstatě "pyšná"
Avšak Vás upozorňuji nelekněte se mých básní! Většinou jsou velmi pesimistické plné ošklivých vyjádření a většinou jsou zakončené v nenalezeném smyslu života. Berte je tak, že nějaká ztřeštěná 17letá dívka nemá co dělat ve svém volném čase ;)
Vaše Terka K.
Moje vděčnost patří bejvalý fenečce Besince, samozřejmě také klukům, kteří mi v danou chvíli ublížili (moje malé srdeční záležitosti) a já Díky nim jsem měla možnost se dostat ke skládání básniček. Bez nich bych se ke skládání nikdy nedostala. Navedli mě na novou cestu.