Ospalí milenci
K zemi se snášely ty kapky příliš mokré
a vzduch byl nasáklý tím vším,
co bylo tak moc vlhké
uprostřed toho, a zároveň ničeho
uprostřed nádob, plných něčeho
tiskli se k sobě dva ospalí milenci
již dávno měli býti snoubenci.
Však ten dojem, ta spokojenost,
to byla jen přetvářka, / .. ach ta lenost .. /
prázdné lahve od vína, cigaretový kouř jen,
jakoby odmítali připustit, k nim ten nový den.
Obrazy na stěně mlčely tím krutým tichem
/ že by i oni nemohli ta slova zachytit sluchem?../
neměly snad k tomu raději co říci
ty zaschlé kapky, na perském koberci lpící.
Možná teď ozve se, zvonek, /snad ode dveří../
vstoupí dovnitř, a neudeří
možná ani jednoho z těch ospalých milenců
našich zapomenutých snoubenců.
A k zemi se snášely ty kapky příliš mokré ..